Historie reiki
Historie reiki.
Příběh o vzniku Reiki a její historii vyprávějí Mistři svým žákům po celou dobu existence Reiki. Předávám ho tak, jak jsem ho slyšel od svého Mistra Reiki.
Dr. Usui zasvětil celý svůj život učení „Obecné Pravdy“. Dnes máme poznání Reiki díky jeho nadšení a disciplinované vytrvalosti. V roce 1822 měl křesťanský duchovní Mikao Usui na univerzitě v Kjótu kázání. Poté se ho dva studenti zeptali:“Ježíš prováděl zázraky uzdravení, umíš to také, umíš uzdravovat nemocné tělo?“
Dr. Usui musel odpovědět že ne, že tělo uzdravovat neumí. Dr. Usui chápal Bibli intelektuálně, jak Ježíš uzdravoval, to nevěděl. Toto Dr. Usui velmi zarmoutilo, a tak začala jeho životní cesta hledání.
Odjel z Japonska do Ameriky, kde studoval na Chicagské univerzitě. Sedm let tam pobýval a snažil se z Bible pochopit Ježíšovy činy. Stal se doktorem theologie, ale to, co hledal, nenašel.
Odcestoval do severní Indie a studoval tam Písmo. Poté se vrátil do Japonska a začal se zajímat o Budhu. Uvědomil si, že Budha uskutečnil stejné zázraky jako Ježíš. On také uzdravoval nemocné a uměl zacházet s energií, protože byl nástrojem Boží a Vesmírné moci.
Dr. Usui tedy navštěvoval různé kláštery a sekty a ptal se mnichů, zda umí léčit tělo. Zda jsou schopni provádět tytéž zázraky jako Budha a Ježíš. Mniši odpovídali že ne, že jsou si vědomi, že léčba duše a těla není vždy propojena. Mniši se zaměřují na léčbu ducha a duše, léčbu těla přenechávají léčitelům, neboť podle jejich představ jsou tělo a duch oddělené a léčbu vyžaduje především duše. Toto vysvětlení Dr. Usui nestačilo.
Nakonec Dr. Usui zamířil do kláštera zenových budhistů u Tokia. „Víte jak léčit tělo?“ zeptal se nejvyššího z mnichů. „Už ne“, zněla odpověď. Mnich vysvětlil, že také zaměřili pozornost na léčení ducha, tajemství uzdravení těla znali, jen upadlo v zapomnění.
Dr. Usui tato odpověď velmi překvapila a požádal mnicha, aby mu pomohl v hledání.
Byl přijat do kláštera a v letech, kdy tu pod vedením svého představeného studoval, se seznámil s posvátnými sútrami i spisy a učením Budhy. Odpověď na svou otázku však nenašel.
Na radu svého učitele začal meditovat a to ho posléze přivedlo ke studiu čínštiny a potom sanskrtu. A právě díky jemu, poodhalil roušku hledaného tajemství. Dal se totiž do studia tibetské budhistické sekty, kde konečně objevil to, co považoval za klíč k léčbě.
Vrátil se ke svému učiteli, podělil se s ním o své poznatky a oba pak meditovali. Během této meditace dostal Dr. Usui vnuknutí, že má navštívit posvátnou horu Kurijama poblíž Kjóta, zdržet se na ní jednadvacet dní a postit se, aby došel osvícení. Dr. Usui pouť z Tokia na Kurijamu vykonal.
Na vrcholku hory nalezl místo obrácené k východu, celý čas se tu postil a meditoval
a když se jednadvacátého dne probudil, nedohlédl téměř ani na svou ruku nataženou před obličejem. Jako by před rozbřeskem neproniklo z nebes ani trošku světla. Po jeho modlitbě
a prosbě o osvícení se v dálce objevilo světlo, které se k němu blížilo a stále více se rozjasňovalo. Vyděsil se a chtěl utéct, ale uslyšel vnitřní hlas, který mu říkal: „Hledal jsi jednadvacet let. Postil ses a meditoval jednadvacet dní. Modlil ses a prosil o osvícení a teď bys chtěl utíkat?“
Uklidnil se tedy a odpověděl:“Ne. Je-li to světlo pro mne, přijmu osvícení.“ Po té se světlo rozzářilo ještě jasněji a jemu se zdálo, že umřel a dostal se do nebes, protože ještě nikdy nezažil takový pocit euforie.
Kam dohlédl všude se rozprostírala obrovská barevná duha, z níž vyplouvaly zlaté, bílé, modré a fialové kruhy. V každém kruhu byl holografický znak sanskrtu, se kterým se seznámil ve spisech tibetských budhistů.
Pak uslyšel hlas, který řekl: „Zde je klíč k léčbě. Nauč se tyto znaky, zapamatuj si je a nedovol, aby byly zapomenuty“. A sám sebe slyšel prohlásit: „Zapamatuji si je a nepřipustím, aby byly zapomenuty“.
Když procitl, zjistil, že je stále na zemi. Nadšený a plný nových sil se vydal na cestu dolů z hor za svým zenovým učitelem, aby mu vše vyprávěl. Jak spěchal, narazil si při chůzi nohu, přiložil si na ránu ruce, bolest i krvácení velmi rychle přestaly. Jako by se něco stalo s jeho rukama, byly celé rozpálené.
Poté sestoupil dolů do údolí a zastavil se v hostinci pro poutníky. Když si objednal jídlo, hostinský se pokoušel rozmluvit mu vydatné a těžké jídlo s tím, že po tak dlouhém půstu mu může takové jídlo ublížit. Dr. Usui si však přesto, že držel 21 dnů půst, dopřál vydatného jídla bez újmy na zdraví.
Jídlo mu přinesla dívka s ovázanou tváří, bolel ji zub. Dr. Usui požádal, aby se směl pokusit ji vyléčit. Souhlasila. Dr. Usui ji přiložil jednu ruku pod bradu a druhou na temeno hlavy, po několika minutách bolest ustoupila a otok se zmenšil.
Když Dr. Usui druhého dne dorazil do Tokia, navštívil svého zenového učitele
a vyprávěl mu o všem, co se mu přihodilo. Žádal ho o radu, ptal se ho, jak má naložit s návodem, který dostal a jak používat a rozvíjet léčebnou energii.
Mnich mu opět doporučil meditaci a další vnuknutí Dr. Usui přivedlo do Tokijského království žebráků. V této části města žili chudí, kteří byli poddanými svého krále.
Dr. Usui ho vyhledal a požádal o dovolení léčit zdejší nemocné. Král nu svolení dal,
i když v jeho úspěch nevěřil.
Dr. Usui byl velice ukázněný a vytrvalý. V království žebráků léčil sedm let. Od rána do večera léčil mladé i staré, mnoho lidí se mu podařilo uzdravit.
Jednoho dne však potkal mladého žebráka, jenž se mu zdál povědomý. Zeptal se ho, jestli se neznají a mladík řekl: „jistě, že Vás znám. Jsem jeden z prvních chudáků, které jste vyléčil.“
Dr. Usui se podivil: „Vyléčil jsem tě a přesto jsi stále žebrákem?“ „Ano udělal jsem, co jste mi řekl“, odpověděl mladý muž. „Přijal jsem jméno, vstoupil do společnosti, dokonce jsem dostal práci a oženil jsem se.“
„Ale jak to, že opět žebráš?“
„Nakonec jsem neunesl rostoucí zodpovědnost. Rozhodl jsem se, že budu raději žebrákem. Tak nemusím zodpovídat ani sám za sebe.“
Dr. Usui se otočil a odešel, aniž by rozhovor ukončil. Šel do svého pokoje, sbalil si věci
a království žebráků opustil.
Když se vrátil do kláštera, učitelé, kteří ho vítali u Kurijamy, ho opět duchovně přijali a svěřili mu základní poznatek o léčení ducha a odpovědnosti pacienta v léčebném procesu.
Dr. Usui si uvědomil, že když léčil jen tělo a ne ducha, dělal pravý opak toho, co dříve. Tělo
a duch opět nebyli v rovnováze.
Naučil se od svých učitelů pěti duchovním zásadám, jež později nazval „Reiki zásadami“ a tyto zásady ovlivnily jeho pozdější léčitelskou aktivitu.
Zjistil, že když nežádal od pacienta, aby také on na sebe převzal zodpovědnost za své uzdravení, nedocházelo k trvalému uzdravení.
Nové učení vyžadovalo přítomnost také duchovní stránky kromě fyzického předávání Reiki energie. Pochopil , že bude-li také on sám žít podle těchto zjevených duchovních zásad, změní se nejen jeho život, ale i způsob léčby nemocných.
Totiž sama změna jeho duchovního života ovlivní kvalitu jeho energetického pole a tím i samu léčbu.
Reiki vychází ze srdce. Jenom srdcem můžeme poznat život v jeho plodnosti. Srdce je bránou k lásce, k lásce k sobě samému, k druhým lidem a k Bohu. Skrze srdce proudí láska ke všemu stvořenému. Tato záplava Boží lásky naším srdcem, nám umožňuje milovat sebe sama a své bližní neomezenou Boží láskou a poznat, co to vůbec opravdová bezpodmínečná láska je.
Dr. Usui vyučoval Reiki na japonských ostrovech až do roku 1893, kdy zemřel. V letech 1850 až 1893 kolem sebe shromáždil 16 dalších učitelů Reiki. Jedním z nich byl doktor Chužiró Hajaši, kterého pověřil uchováním tradice školy.
Hajaši pak založil první Reiki kliniku v Tokiu. Když propukla druhá světová válka, naučil tuto techniku i dvě ženy, protože předpokládal, že většina mužů bude muset bojovat a tím riskovat život. Předvídavost Dr. Hajašiho se ukázala správná. Obě ženy válku přežily.
První z nich, Havajo Takata, se narodila na havajském ostrově roku 1900. Byla dcerou japonských rodičů, ale občankou Spojených států. Trpěla řadou chronických chorob a její cesta ji dovedla až do Japonska, kde se seznámila s doktorem Hajaši. Ten jí pomocí Reiki navrátil zdraví
a po té se rozhodl naučit ji této metodě.
Působila na Havaji. Kolem r. 1938 byla jmenována mistrem Reiki a v roce 1941 se stala nástupcem velkého mistra. Ve věku 70 let začala cvičit mistry Reiki. 12 prosince 1980 odešla z tohoto světa. Zanechala po sobě dvacet dva mistrů Reiki.
Ještě před smrtí v srpnu 1980 založila první organizaci Reiki (The American Reiki Association) s cílem koordinovat a předávat znalosti Reiki. Dnes existuje mnoho organizací Reiki.
Reiki je živá a stále se rozvíjí. Mnoho mistrů Reiki ji obohatilo
o nové techniky, přibyli však i takoví, kteří vnesli do Reiki zmatek.
Vrcholné blaho začíná duchovním pocitem člověka, který byl probuzen k neomezené boží lásce. Takový člověk pak přebírá zodpovědnost za své životní volby a je obdařen silou k vlastnímu léčení. To bylo a je cílem učení doktora Usui a je to také mým cílem a mělo by se stát cílem každého, kdo chce pomoci sám sobě a svým bližním.